Co bych si přála, aby mi jiná lektorka řekla před nástupem na mateřskou
Mnoho lektorek přemýšlí o tom, zda a případně kdy se budou moci vrátit k výuce poté, co se jim narodí miminko. Jednou se stalo, že ve facebookové skupině, která sdružuje jazykové lektory, tuto otázku položila jedna těhotná kolegyně. Odpovědi mě dost překvapily, protože se nejčastěji pohybovaly někde mezi „za dva týdny!“ a „nejpozději za půl roku“, což ale naprosto neodpovídalo mé osobní zkušenosti. Říkala jsem si, že to v chudákovi kolegyni musí vyvolat nereálné očekávání a také velký tlak na to, aby se k učení vrátila co možná nejdřív. Ale ono to není vždy možné. Nejen pro všechny lektorky jsem se tedy rozhodla sepsat tato doporučení, která bych si jako těhotná sama chtěla přečíst.
1) Učte jen tehdy, máte-li zajištěné spolehlivé hlídání.
Hodně lektorek si myslí, že budou učit v době, kdy miminko spí. Teoreticky to je samozřejmě možné, ale málokteré miminko pravidelně usne vždy ve stanovenou hodinu. Můj syn třeba spával relativně pravidelně, ovšem pouze kromě dnů, kdy jsem si v době jeho spánku domluvila nějaké online setkání na konkrétní čas. Asi to vycítil a posunul si spánek klidně i o dvě hodiny. Navíc se spánkový i stravovací režim dětí občas proměňuje, u mého syna cca každé dva měsíce, takže nějaké dlouhodobější plánování moc nefunguje.
Malinká miminka ještě spí relativně hodně, ale jakmile se dostanete do stadia lezoucího -> chodícího -> běhajícího -> tryskem se pohybujícího batolete, hlídání dítěte dostává zcela nový rozměr :) To už na nějaké pochování a dokončení posledních 5 minut hodiny opravdu není. Jinými slovy – čekat, až dítě usne, abyste mohla začít učit, je (slovy jedné kolegyně) „psycho“.
2) Učte jen tolik hodin týdně, kolik nenarušuje váš rodinný život.
Pokud máte hlídání k dispozici nonstop či alespoň hodně často, je organizace výuky samozřejmě jednodušší. Pokud tomu tak ale není a potřebujete využít například manžela, a to až se vrátí z práce, chce to už větší logistiku. 
Ve druhém případě doporučuji začínat hodně pozvolna, a pokud nejste na příjmu z výuky absolutně finančně závislá, učit pro radost (a pro přivýdělek), ale nepřehnat to. Začněte úplně polehounku a uvidíte, co na to rodina. Když to bude zvládat dobře, přidejte další hodinu. A pozorujte výsledek. Maminka, která si u učení odpočine a přijde na jiné myšlenky, je super maminka nabitá pozitivní energií. Maminka, která s jazykem na vestě odučí spoustu hodin, bude vyčerpaná a radost z toho nebude mít nikdo.
Osobně jsem si třeba první půlrok na mateřské vůbec nedokázala představit, že bych měla ke všemu ještě učit. Druhý půlrok už jsem si s tou myšlenkou pohrávala, ale prakticky se to ještě nepodařilo. Po roce a půl už jsem ale zlehka začala a dělalo mi moc dobře se mentálně přepnout zase do jiné než mateřské role. Tohle má ale každá žena jinak. Někdo si vůbec nedovede představit, že by se měl věnovat něčemu jinému než dítěti. Někoho zase ale každodenní stereotyp s dětmi doma ubíjí. A já jsem byla tak někde uprostřed.
3) Rozpracujte si nový projekt spojený s vaším oborem, který není závislý na konkrétním čase.
Projektem myslím něco, o čem si už delší dobu přemýšlíte a ráda byste se na to vrhla, ale zatím nějak nikdy nebyl čas. Tento projekt si můžete na mateřské postupně tvořit, a to zejména v době, kdy miminko spí. Důležité je, že vás v něm netlačí čas, nemusíte na něm pracovat každý den přesně mezi 12:35–13:35. Udrží vás to mentálně v oboru a budete zase chvíli „sama ve své hlavě“. Já jsem začala psát tento blog, někdo tvoří online kurz, někdo napíše učebnici atd.
4) Psychicky se připravte na to, že o většinu klientů přijdete.
Před porodem jsem měla naprosto nereálný odhad toho, jak rychle se vrátím k učení. Se svými studenty jsem ale měla nadstandardní vztahy a přišlo mi hrozné, že bych je měla nechat napospas cizímu lektorovi, který na ně třeba nebude tak hodný, jak potřebují. Nicméně nikdo dopředu nedokáže říci, jak vše s miminkem proběhne, jak dlouho u vás bude trvat rekonvalescence po porodu a jaké další životní události se k tomu všemu přimotají (u nás stěhování, rekonstrukce a znovu stěhování). Takže je dobré se raději připravit na to, že o většinu studentů přijdete. Můžete si nasmlouvat ke spolupráci sympatického lektora, kterému své studenty dočasně předáte, i tak to ale neklapne vždycky. Takže raději počítejte s tím, že to moc nedopadne, a pak můžete být příjemně překvapená.
5) Užijte si čas s dítětem.
V mém případě to znamená učit tolik, abych z toho měla radost, ale abych stále mohla většinu času věnovat synovi. Když jsem se o mateřství bavila s dalšími ženami, které už měly odrostlejší děti, často mi říkaly, ať do práce nespěchám, že ony spěchaly a děti hrozně rychle vyrostly a teď je jim to líto. Učit můžeme po zbytek života, ale takto malé děti máme jen na chvilku.
6) Ať už se rozhodnete na rodičovské dovolené učit nebo ne, vždycky se najde někdo, kdo vám sdělí, že to děláte špatně.
Je to trochu paradoxní. Často se setkávám s názorem, že cokoliv se snažím dělat při rodičovské pracovního, je vlastně moje „hobby“ a není to tedy důležité. Že mám přece dítě, tak co řeším, živit nás má manžel, tak co. Jenže rodičovská má také omezené trvání a představa, že si dám 3 a více let pohov a pak zázrakem během jednoho týdne znovu naskočím na stejný počet studentů jako před mateřskou (a že na mě všichni několik let počkají), je prostě mimo. Mnohem lepší je celou dobu alespoň trošku budovat značku a zůstávat v povědomí, abyste úplně nezapadla. Navíc každý příspěvek do rodinného rozpočtu se počítá, i když to bude třeba jen takové „přicmrndávání“ z pár odučených hodin týdně (a zvlášť teď, když se zálohy za plyn a elektřinu násobně zvyšují, se tento příspěvek může stát dost zásadním).
Druhý extrém je pak zase pohled lidí, kteří se už pár týdnů po porodu ptají, zda „už něco dělám“, případně mou situaci hodnotí rádoby s pochopením slovy: „No jo, já mám psa, tak se taky celý den nezastavím…“
Člověk si nevybere :) Dělejte to tedy tak, jak to vyhovuje vám a vaší rodině.
Pokud by vás ohledně mateřství trápily ještě také administrativní záležitosti (např. ohledně výpočtu výše mateřské a také různých dalších chytáků v průběhu rodičovské), přečtěte si ještě můj článek Jak si PŘESNĚ vypočítat výši mateřské (návod pro OSVČ) plus jedna vychytávka pro stanovení výše rodičovského příspěvku. Může vám ušetřit spoustu zbytečných nervů a starostí.
Doufám, že všechny tyto mé zákulisní zkušenosti pomohou dalším lektorkám zorientovat se v tomto náročném období. Všechna doporučení také píši s velkou pokorou a vědomím toho, že mám jen jedno dítě. Jak to budeme jednou dělat s více dětmi, to absolutně netuším a poněkud mě to děsí :) Budu ráda, když mi zkušenější maminky napíší zase své triky, jak to dělají a co jim pomohlo.
Držím nám všem pěsti a přeji co nejspokojenější mateřskou i rodičovskou!
Lesson anecdote
Teacher: “How old is your brother?“
Student: “He is fifty-fifty.“
Související články:
Jízda pokračuje aneb Lektorka řidičkou (2. část)
Trapasy na hodině aneb Co neříkejte lektorovi (2. část)
Pod pokličkou lektorské práce - rozhovor
Tipy a triky, jak zvládnout ústní zkoušku z cizího jazyka
Pokud se vám článek líbil a chtěli byste dostávat upozornění, když vyjde další, sledujte mě na INSTAGRAMU: @jazyky_s_katkou