Trapasy na hodině aneb Co neříkejte lektorovi (2. část)
V předchozím článku jsem se zabývala ne právě šťastnými formulacemi představ o lektorském povolání. V následujícím pokračování se věnuji větám, které mi byly sděleny na hodinách a které už nejsou přímo spojeny s profesí. V zájmu psychického zdraví nás všech však doporučuji tyto věty nepoužívat :)
Máte u nosu soplík!
Vždycky jsem si myslela, že existuje něco jako obecně sdílená domluva, že děje-li se něco moc trapného či nepříjemného, umírníme to tím, že o tom nemluvíme přímo nebo to nějak kulantně přejdeme. Jak se ukázalo, tato moje představa byla dost naivní. Prozřela jsem, když mě jeden (dospělý!) student radostně před celou skupinou upozornil, že… No že mám u nosu soplík. Čímž mi zadělal na 90 minut pocitu naprosté trapnosti, který jsem se dost neúspěšně snažila zakrýt mírně hysterickým smíchem. Kdyby o tom pomlčel, po hodině bych na to samozřejmě taky přišla, ale mohla bych se oddávat falešné naději, že si toho nikdo nevšiml. A připadala bych si poněkud důstojněji :) Tedy prosím, když už nám něco podobného nutně potřebujete sdělit, udělejte to na konci hodiny a pokud možno jen mezi čtyřma očima. Dáte nám tím možnost stydět se veřejně jen chvíli a pak vyhlásit ústup a rychle zmizet.
Vidím, že dnes jste opět zvolila modrou.
Studenti nás vidí většinou jednou za týden. A zatímco my jich za den a týden vidíme mnoho, oni většinou vidí jen nás. Celkem si tedy pamatují, co jsme měli na sobě. My si to ale nepamatujeme a ráno při chystání do práce prostě popadneme první věc, která je čistá a pohodlná a nepřemýšlíme o tom, jestli jsme minulé úterý na sobě náhodou neměli to stejné (a pokud máte pět halenek a točíte je pořád dokola, protože jsou prostě nejlepší, pravděpodobnost této situace stoupá). A tak si my lektoři na toto téma někdy vysloužíme ne úplně vítaný komentář.
Tuto skutečnost si dost intenzivně uvědomil také můj táta, který je včelař a přednáší na mnoha akcích. Na jedné z nich, která se koná jednou za rok, právě dopřednášel a v tom někdo navrhl, že si pustí jeden úryvek jeho přednášky z minulého roku. A hádejte, co se nestalo… Ano, měl na sobě před rokem úplně tu stejnou kombinaci kalhot a košile :) Snažil se pak prý co nejrychleji uchýlit do zadních lavic, kde se pokoušel nenápadně splynout s okolím.
Takže lektoři, pozor na to, co nosíte! Módní policie je vám v patách :)
Od rána bleju.
Přiznám se, že po tomto studentově prohlášení jsem opravdu nevěděla, jak zareagovat. Má běžná reakce na podobná poněkud nestandardní prohlášení (Hmm, to je zajímavé) je v tomto případě dost nepoužitelná. Navíc nejen že úplně nevíte, co by student asi tak rád slyšel, ale zároveň tak trochu zuříte, že vám to neřekl předem, než jste se dostali do jeho blízkosti (a tudíž vás nyní podobný osud s velkou pravděpodobností čeká do pár dní). Tato situace se mi navíc stala, když jsem byla v prvním trimestru těhotenství, což ale samozřejmě nikdo ze studentů nevěděl. A v tomto období nechcete nic chytnout už tuplem. Takže prosím, o podobných záležitostech informujte svého lektora dopředu, velmi to ocení :) A když už jsme u toho těhotenství...
Nejste těhotná?
Studenti jsou zvídaví a osobní život lektorů je pochopitelně hrozně zajímá :) Takže nás lektorky sem tam pozorují a přemýšlí, jestli náhodou… Ale prosím, nikdy, nikdy, NIKDY!!! se ženy (jakékoliv ženy, a už vůbec ne své lektorky) veřejně (ani neveřejně) neptejte, jestli není těhotná. Jsou jen dvě možnosti a zeptat se je vždycky špatně. Buď a) žena těhotná je, ale ještě vám to neřekla, tedy vám to ještě říct nechce (je moc brzy, nebo je to pro ni příliš osobní, nebo dalších tisíc důvodů) a pak je jí tato otázka nepříjemná a bude se snažit mlžit. Nebo b), a to je ještě horší, těhotná není. Tím pádem jí jinými slovy říkáte: „Týýýjo, vy jste od minula tak přibrala, to není možné, aby to bylo z jídla, to prostě musí být dítě!“ No, někdy není. Stačí větší oběd, nevhodně zvolený střih oblečení, nebo prostě trochu žravější období a je to tu. Toto je ale opět pekelně trapné. Co s tím? Právě vám bylo veřejně oznámeno, že nevypadáte zrovna podle svých představ. Nezbyde než se snažit tvářit statečně a se strnulým úsměvem odvětit, že nikoliv (a teď je ten moment, kdy to začne být trapné i tázajícímu, ale to už vám moc nepomůže). Všichni se trochu rozpačitě usmívají a snaží se předstírat, že je to vlastně docela zábavný omyl (fakt není). Lektorka se statečně snaží hodinu doučit a vůbec nedat najevo, jak se jí to dotklo a co za kolotoč jí právě teď jede v hlavě (Cože?!!! To jako fakt vypadám jako těhotná? Tyhle šaty mají utrum, to je určitě tím střihem!) a smutně se v duchu rozloučí s čokoládovou tyčinkou v batohu, na kterou se těšila celé dopoledne. Snaží se držet zatažené břicho a na konci hodiny už skoro nemůže dýchat. Korunu tomu pak nasadí tentýž zvídavý student, který na příští hodinu donese zákusky, protože má narozeniny. Lektorka se ztuhle usměje a s díky odmítne…
A jak na toto lépe reagovat? Ženu to zamrzí vždycky. Teď už na to ale většinou odpovídám, že je to jen „falešná březost“. A nejgeniálnější odpověď na to má moje sestra: „Ne, pane řediteli, já nejsem těhotná. Já jsem jen tak tlustá.“
Lesson anecdote
Students are explaining the word SINK:
Student (a man): "It is a place where I PUT the dishes."
Student (a woman): "It is a place where I WASH the dishes."
Související články:
Čím lektora spolehlivě vytočíte aneb Co neříkejte lektorovi (1. část)
Tipy a triky, jak zvládnout ústní zkoušku z cizího jazyka
Pokud se vám článek líbil a chtěli byste dostávat upozornění, když vyjde další, sledujte mě na INSTAGRAMU: @jazyky_s_katkou