Opravování chyb

Opravování chyb při výuce cizího jazyka je velmi důležité téma, které když není vhodně uchopeno, může zbytečně způsobit velké škody na studentově sebevědomí v projevu a tím jeho další jazykový vývoj úplně zablokovat. V tomto článku se budu věnovat jak tipům pro lektory, jak empaticky opravovat, tak faktorům, které musí lektor zhodnotit, než k určitému typu opravování přistoupí. Je dobré, když studenti tyto informace mají, protože pak snáze pochopí, co a proč lektor dělá (a nebudou to nechtěně sabotovat) :)

Studenti cizího jazyka opravování chyb na hodině pochopitelně očekávají. Velmi často ale nastává situace, kdy student mluví, udělá chybu, ale lektor ho ihned neopraví. To studenty značně znervózňuje a často si pomyslí – „To jako lektor nepoznal? Nebo zase neslyšel?“  Některé studenty tato situace znepokojí vnitřně, někteří pak pro jistotu kolegu studenta sami nahlas (před celou skupinou) opraví. Tato nešťastná situace je bohužel poměrně dost typická a vede k ní především neznalost metodiky výuky cizího jazyka. Proto je důležité, aby s tím lektor počítal a dopředu studenty o různých typech opravování informoval – předejde tak zbytečným nedorozuměním.

A proč tedy lektor studenta někdy hned neopraví?

Když lektor uslyší chybu v projevu, musí především zhodnotit, zda se podle jeho názoru jednalo o chybu z nepochopení látky (jejíž neopravení by mohlo vést k osvojení nesprávného návyku studentem), nebo o chybu – přeřeknutí, opomenutí (tyto chyby vznikají z nepozornosti, student danou látku zná a chyby v ní běžně nedělá, ale uřekne se). Toto lektor zvažuje na základě znalosti úrovně studenta a jeho návyků, jelikož s ním už nějakou dobu pracuje.

Dále musí lektor zvážit, jaký je cíl aktivity, během které chyba vznikla. Je to aktivita zaměřená na porozumění a konverzační dovednosti? Nebo je to procvičování nové gramatiky? Je to chyba ve výslovnosti? Mění daná chyba význam sdělení, nebo jde jen o drobnou nepřesnost?

Poslední věc, kterou lektor zvažuje, je něco, co můžeme nazvat „mírou stydlivosti studenta“. Pokud je student hodně plachý a lektor ho bude neustále opravovat, pravděpodobně ho zcela odradí od dalšího pokusu o komunikaci. Naopak velmi extrovertní a takzvaně „splachovací“ student toho opravování snese více, aniž by to na něj mělo negativní dopad.

Všechny tyto faktory musí lektor zvážit, a to velice rychle (má na to většinou tak 1–2 vteřiny). Poté se rozhodne, zda chybu opraví hned, později, nebo ji neopraví. Vyhodnocování těchto situací tedy není vůbec jednoduché a lektoři se v tom snaží neustále zdokonalovat.

Existuje mnoho způsobů, jak chyby opravovat, nejenom ono známé vpadnutí do řeči se správným slovem/koncovkou/atd. Níže se podíváme na pár tipů, jak s chybou co nejpřirozeněji pracovat.

1)      Parafrázujte.

Pokud se jedná o chybu – přeřeknutí, lze na ni studenta jemně upozornit opakováním jeho výpovědi s nahrazením chybného slova (zároveň ale doporučuji okomentovat také obsah studentova sdělení, aby student viděl, že nás zajímá i to, CO říká, nejenom JAK to říká).

Př.

Student: "Yesterday I go to the cinema.“ 

Teacher: "Oh, you went to the cinema yesterday! Did you enjoy it?“

 

2)      Používejte domluvené signály.

Pokud nechcete přerušovat tok studentových myšlenek a nechat ho plynule mluvit, stačí někdy ukázat signál a student se automaticky opraví sám, aniž by došlo k narušení plynulosti projevu.

Př.

Student použije přítomný čas místo minulého – učitel ukáže oběma palci vzad za sebe ve smyslu – „posuň děj dozadu“.

Nebo:

Student zapomene na koncové -s ve třetí osobě singuláru přítomného času (angličtina) – učitel ukáže tři zdvižené prsty ve smyslu – „3. osoba, pozor“.

 

3)      Dávejte zpětnou vazbu až po skončení aktivity.

Během konverzačních aktivit choďte mezi studenty a dělejte si poznámky, do konverzace příliš nezasahujte (při individuálních hodinách si dělejte poznámky během studentovy řeči). Dopředu studentům řekněte, že to takto budete dělat a že si píšete jak chyby, tak pěkné formulace a nápady, aby nebyli nervózní, že zrovna u jejich stolku si píšete jak zjednaní :) Mezi studenty se snažte pohybovat co možná nejnenápadněji, nejde to vždy, ale čím později je u této aktivity lektor zpozorován, tím autentičtější vzorek mluvy uslyší. Poté napište chyby i pěkné formulace na tabuli a NEADRESNĚ je se studenty proberte, opravte a pochvalte. Chválit tedy můžete i adresně, ale adresně opravovat důrazně nedoporučuji (určitě ne před ostatními).

Takto dávám feedback i na testy – vypíši na tabuli nejčastější chyby a společně je opravujeme. Někdy se stane, že se studenti ke svým chybám sami hlásí, ale to už je jejich rozhodnutí :) Po skončení společné zpětné vazby pak dávám prostor pro individuální dotazy, případně pokud se někdo nechce ptát před celou skupinou, tak po skončení hodiny za mnou ještě může zajít a probereme, co nebylo jasné.

Závěrem bych chtěla apelovat na to, abychom jako lektoři o teorii opravování chyb se studenty mluvili a vysvětlovali jim, co, jak a proč děláme. Budeme pro ně mnohem čitelnější, budou nám více důvěřovat a bude jim to dávat větší smysl. Občas se setkám s názorem, že to „studenty nezajímá a nemá cenu se jim to pokoušet vysvětlovat“, ale s tím hluboce nesouhlasím a myslím si, že i kdyby to zajímalo jen část studentů, tak to smysl má a jazykovou výuku to posune vpřed.

 


Lesson anecdote

Text in an article: "A boy loves a girl.“

Student reads: "A boy loves a grill.“