Čím lektora spolehlivě vytočíte aneb Co neříkejte lektorovi (1. část)

Někdy se stává, že nám lektorům naši známí zcela bezelstně sdělí něco, co naše profesní ego těžce nese. Něco podobného se koneckonců stává v každé profesi a tyto situace vznikají z neznalosti pozadí konkrétního povolání. Je to úplně normální, protože laici prostě nikdy nemohou přesně vědět, co všechno s sebou to které povolání nese. Pojďme se tedy podívat na nejčastější věty, které svému lektorovi raději neříkejte, nechcete-li ho poškorpit (případně tento článek použijte jako návod, chcete-li vidět, jak váš lektor tiše zuří :)

Byla jsem teď měsíc v Anglii, tak budu učit jako Ty!

Většina lidí netuší, co vysokoškolské studium jazyka běžně obnáší, a často předpokládá, že jsme na univerzitě pět let dělali to, co se běžně dělá v kurzu na jazykovce. Ráda bych to tedy trochu osvětlila. Sama jsem absolvovala studium na FF MU v Brně, popíši tedy, jak to funguje tam (každá univerzita to dělá trochu jinak, ale podstata je podobná).

Pokud se lektor chce věnovat výuce profesionálně, ideálně absolvuje pětileté vysokoškolské studium tohoto jazyka. První tři roky (bakalářský program) se zabývá obecnou filologií daného jazyka, tedy studiem jeho literatury, fonetiky, fonologie, morfologie, syntaxe, lexikologie, lingvistiky, gramatiky, sociolingvistiky a také historií všech zemí, ve kterých se daným jazykem mluví atd. (to vše v cílovém jazyce, tedy v mém případě v angličtině a španělštině). Poté následuje dvouletý magisterský obor, kde si student zvolí, zda se chce věnovat pokročilé filologii, překladu, nebo učitelství, případně si vezme více těchto oborů naráz. Studium učitelství jazyka se pak zaměřuje na metodologii výuky konkrétního jazyka, včetně studia psychologie a sociologie. Toto studium také obsahuje spoustu praxe výuky na středních školách a případně také v jazykových kurzech univerzity, kde dostanete (pro vaše sebevědomí někdy až příliš) mnoho zpětné vazby. Studuje se také proces akvizice (osvojování) jazyka a historie různých výukových metod s jejich výhodami a nevýhodami.

Není tedy asi příliš překvapivé, že nás pak toto výše zmíněné prohlášení poněkud dráždí :) Na tuto první nepříliš šťastně zvolenou větu pak navazuje druhá nejpopulárnější—

Nemáš nějaké studenty navíc? Už mám FCE, takže bych už učit taky zvládla, aspoň začátečníky!

Ehm… Jasně, zdá se to celkem logické, ale pozor, u začátečníků je obzvlášť potřeba vědět, co děláte, pokud jim v jazyce nechcete udělat totální guláš. Výuka jazyka i jazyk samotný má mnoho vrstev a nestačí, když jazyk sami celkem dobře ovládáte. To je super pro vás, ale výuka jen na základě takovéto povrchní znalosti by byla výrazně chudší.  Nehledě na pedagogický aspekt výuky, který FCE a podobné zkoušky vůbec neobsahují.

A co jako potřebuješ na tu hodinu připravovat? To nedáš z fleku?

Ano, my lektoři si hodiny připravujeme, protože bez přípravy by byla výuka chaotická a neefektivní. Aktivity na sebe mají navazovat tak, aby z nich studenti měli co největší užitek. A je potřeba mít nachystané a promyšlené materiály, a to i v případě, že učíte podle učebnice. Zaprvé málokdy učíte POUZE z učebnice (doplňkové materiály hodinu oživí), ale i články, cvičení, úkoly a poslechy v učebnici musí lektor projít dopředu, aby byl v obraze a aby se ujistil, že to takto může v hodině použít (a kolik času asi daná aktivita zabere). Příprava je tedy potřeba, ale je dobré umět i improvizovat a podle situace pak připravenou hodinu pozměnit. Pokud se studenti do nějaké aktivity ponoří a vy vidíte, že plní svůj účel, byla by škoda ji předčasně utnout jen proto, že pak nestíháte další věci, které jste nachystali. Ale mít kostru hodiny a nachystané materiály je základ.

Každý lektor má jiný styl přípravy, někdo se chystá na další den vždy večer po skončení výuky, někdo o víkendu. Mně se nejvíce osvědčilo vyčlenění jednoho až dvou půldnů v týdnu (zpravidla dopoledne, kdy má nejmenší procento studentů na výuku prostor), kdy vše nachystám na celý týden dopředu.  

Hele, ty vlastně umíš španělsky, tak se bav tady s Josém!

Lektorovo nejbližší okolí bohužel často nechápe naši profesi jako plnohodnotné zaměstnání (což je pravděpodobně dáno také tím, že naprostá většina lektorů pracuje jako OSVČ). Často pak vznikají komické situace, kdy se i po mnoha letech vysvětlování, čím se živíme a jak to funguje, setkáváme s dotazy ve stylu: „Hmm, dobrý… A práci už máš?“

Tento mírně despektivní pohled našeho okolí ale záhadně mizí ve chvíli, kdy jsme například na rodinné sešlosti či srazu kamarádů a vyskytne se tam cizinec (říkejme mu José). Všichni automaticky dospějí k názoru, že přímo prahneme po tom, se s tím člověkem, kterého vidíme poprvé v životě, bavit následující tři hodiny. Přitom šance, že si budeme rozumět, je asi taková, jako kdybychom se rozdělili do dvojic podle barvy trička. Samozřejmě Josého pozdravím a prohodím s ním pár vět, ale očekávání, že se spolu budeme vesele bavit celou dobu, je prostě mimo. Dost často s Josém totiž brzy přijdeme na to, že toho společného opravdu moc nemáme a že José je navíc introvert a spíš by ocenil, kdybychom družně pomlčeli.  

Přeložíš mi abstrakt do diplomky?

Tuto větu slyšíme nejčastěji v době, kdy my i naši kamarádi dokončujeme studia (pominu teď fakt, že se nám takto ozve také spousta bývalých spolužáků ze střední, o kterých jsme předchozích pět let vůbec neslyšeli, ale oni si pamatují, že jsme „dělali něco s tou angličtinou“).  A celkem chápu, proč nás o to žádají. Zaprvé většina lidí neví, že lektor nerovná se automaticky také překladatel (více v článku Lektor, překladatel, tlumočník – kdo je kdo?). A za druhé mají pocit, že je to brnkačka, protože je to přece jen půl stránky! Jenže, je to půl stránky článku o oboru, o kterém vy jako lektor nic nevíte a absolutně netušíte, jak správně použít odbornou slovní zásobu (jen pro představu, během jednoho měsíce jsem byla požádána o překlad abstraktů na tato témata: lišejníky, hematoonkologie, mostní konstrukce, ošetřovatelství, IT, fyzioterapie a psychologie). Už jen dohledání a ověření správnosti odborných výrazů by zabralo hodiny. Navíc tyto žádosti chodí logicky nejvíc právě v období, kdy vy sami finišujete diplomku a tohle už prostě nestíháte. A teď jste v nepříjemné situaci – nechcete kamarády odmítnout, protože sami dobře víte, v jakém jsou před termínem odevzdání stresu. Ale taky víte, kolik času a energie by vás to stálo, a výsledek by byl rozporuplný. Takže v těchto případech postupuji tak, že vysvětlím situaci a navrhnu kompromis, ať si to přeloží sami (odborné výrazy by měli mít načtené z cizojazyčných odborných článků, a i kdyby ne, rozhodně budou více v obraze než lektor) a já nabídnu jazykovou korekturu (ale jelikož nejsem rodilý mluvčí cílového jazyka a nejsem ani překladatelka, má to své limity).

Pokud tedy o něco podobného poprosíte svého kamaráda jazykáře a on se cuká, není to proto, že vám nechce vyhovět, ale proto, že po něm chcete práci, která není úplně jeho oborem a navíc vyžaduje orientaci ve vašem oboru. A to není vždy možné.

Budu ráda, pokud tento článek napomůže k většímu pochopení práce lektorů a snad tak předejdeme mnohým nedorozuměním. Na další rozvinutí tohoto tématu se můžete těšit v příštím článku, který bude na téma – Trapasy na hodině aneb Co neříkejte lektorovi (2. část).

 


Lesson anecdote

Students are practising present continuous.

Teacher: "What are we doing right now, Peter?“

Peter: "We are speaking English.“

Teacher: "Nice. And what are you doing right now, Tom?“

Tom: "I am sitting on a chair and I am learning.“

Teacher: "Very nice. And what are you doing right now, John?“

John: "Ech?“

Peter: "John is looking at his mobile.“