Lektor, překladatel, tlumočník – kdo je kdo?
Studenti často nemají jasno v tom, jak se od sebe liší práce lektora, překladatele a tlumočníka, nebo si myslí, že každý, kdo vystudoval jazyk, se automaticky živí všemi právě zmíněnými činnostmi najednou. V tomto článku si blíže vysvětlíme, jak se tyto profese liší a co z toho pro studenty plyne.
Vycházím zde ze své osobní zkušenosti se studiem, ta se ale může u každé VŠ mírně lišit. Navíc ne každý lektor/překladatel/tlumočník má formální vysokoškolské vzdělání, tento článek tedy nelze aplikovat paušálně na všechny kolegy jazykáře.
Studium cizího jazyka na VŠ, které zahrnuje také studium lingvistiky, literatury, kultury a historie dané oblasti, se nazývá filologie. Po absolvování tříletého bakalářského studia si studenti filologie většinou zvolí specializaci, která je nejvíce zajímá. Učitelství se většinou nestuduje dohromady s překladatelstvím, a už vůbec ne tlumočnictvím. Každý student filologie cizího jazyka může (či musí) absolvovat úvodní kurzy jak k překladu, tak k tlumočení, studiem filologie ale automaticky nezískáváte dovednosti ve všech těchto oborech. Všude samozřejmě ke své práci potřebujete výbornou znalost jazyka, konkrétní dovednosti se však v každém oboru liší.
Lektor učí studenty, jak si cizí jazyk osvojit a jak ho co nejlépe používat. Kromě hloubkového studia cizího jazyka potřebuje získat také pedagogické a metodologické vzdělání, aby mohl cizí jazyk učit co nejefektivněji a také aby dokázal používat různé výukové metody v závislosti na učebním stylu studenta. Důležitou roli hraje také osobnostní nastavení lektora, protože ke své práci potřebuje umět vystupovat před lidmi, být přátelský, komunikativní, mít trpělivost a pochopení pro studenty. Je dobré, když je lektor kreativní a umí studenty zaujmout.
Překladatel překládá PSANÝ TEXT. Potřebuje detailně studovat cizí jazyk v návaznosti na češtinu, kterou musí mistrně ovládat (včetně různých stylistických úrovní). Osobnostně je překladatel většinou pečlivý, trpělivý, spíše introvertní. Texty překládá písemně, dává si záležet na detailech, musí porozumět textu tak, aby jej správně přeložil, tedy aby jej správně interpretoval a aby informace přesně odpovídaly (což není vždy jednoduché). Překladatelé se většinou specializují i v rámci svého oboru (technické překlady, literární překlady, obchodní listiny, medicínské texty…). Často také potřebují konzultovat text s odborníky z oboru, kterého se text týká, je tedy dobré, pokud mají vybudovanou síť těchto kontaktů. Při překládání používají speciální překladatelské programy, které s překladem pomohou, neudělají ale hlavní práci. Teoreticky by měl překladatel překládat vždy jen z cizího do mateřského jazyka, jelikož jen pro svůj mateřský jazyk má ten správný cit, a tak může garantovat správnost. Bohužel, ač vysokoškolští pedagogové na tuto zásadu kladli velký důraz, v praxi je většinou výrazně vyšší poptávka po překladech do cizího jazyka, což je ovšem v mnoha směrech problematické.
Tlumočník překládá MLUVENÉ SLOVO v aktuální situaci. Potřebuje umět extrémně rychle myslet a rozhodovat se. Záleží na typu tlumočení (simultánní = současně s řečníkem, konsekutivní = následné), ale tato činnost vždy představuje extrémní nápor na mozek. Udržet takto soustředěnou pozornost člověk nevydrží moc dlouho v kuse, v tlumočení tedy musí být přestávky, případně se tlumočníci střídají. Tak jako překladatelé se většinou i tlumočníci specializují, protože je opravdu velký rozdíl tlumočit politikům při jednání, nebo tlumočit např. v sociálních službách, na svatbě, na imigračním úřadě… Tlumočení také vyžaduje spoustu cestování, což je pro někoho výhoda, pro někoho nevýhoda, pracovní doba je velmi proměnlivá, a hůře se tedy plánuje osobní život. Tlumočení je hodně psychicky náročné a říká se, že vlivem pracovního stresu je i míra rozvodovosti tlumočníků dost vysoká…
Toto jsou tři nejčastější specializace, jimiž se vystudovaný filolog může živit, ale často se setkáte také s filology korektory textů, průvodci cizinců apod.
Kdo vystuduje cizí jazyk, živí se někdy jen jednou ze zmíněných oblastí, nebo to různě kombinuje. Jak ale vidíte, každá specializace si vyžaduje poměrně rozsáhlé doplňkové studium; je tedy rozporuplné, zda je možné být např. lektorem i překladatelem a v obou oborech být schopen zajistit stejnou kvalitu práce. Osobně zastávám názor, že je dobré zvolit si jednu specializaci, té se držet a v ní se neustále zdokonalovat. Má specializace je lektorství, často se mi však stává, že mě studenti žádají o překlady, a je těžké vysvětlit, že to není má specializace. „Nějak“ bych text samozřejmě přeložila, ale stálo by mě to výrazně více času a úsilí než překladatele. S výsledkem bych navíc nebyla nikdy spokojená, protože vím, jak bych to ideálně měla dělat, ale zároveň vím, že v tomto oboru nemám dostatečnou praxi. Pokud tedy žádáte svého lektora o překlad (či překladatele o výuku), nemějte mu za zlé, když odmítne. Je to jako žádat kardiochirurga, aby vám operoval slepé střevo. Jistě, vystudoval medicínu a někdy musel i toto absolvovat, ale asi byste to po něm spíše nechtěli :)
I mezi mými kolegy lektory se téma kombinace oborů lektor – překladatel – tlumočník hodně řeší, názory se různí a debata je někdy hodně živá. Pro studenty bych z toho chtěla vyvodit hlavně jeden závěr – nemít za samozřejmé, že váš lektor také překládá a tlumočí, a nedívat se na něj skrz prsty, pokud se specializuje. Ve výsledku je to pro vás takto lepší, hodiny budou kvalitnější a dostane se vám nejnovějších informací a aktuálních tipů.
Jazykům zdar :)
Lesson anecdote
Teacher: “Tell me about your weekend. Did you do anything special?”
Student: “Yes, I visited my mother-in-law. She is ill, so I cleaned her house, did some shopping and then I cooked her.”
Související články:
Rodilý mluvčí, či český lektor?
Pokud se vám článek líbil a chtěli byste dostávat upozornění, když vyjde další, sledujte mě na INSTAGRAMU: @jazyky_s_katkou