Rodilý mluvčí, či český lektor?

V tomto článku bych se ráda věnovala tomu, jak se liší jazyková výuka vedená rodilým mluvčím a českým lektorem a co brát v úvahu, když se mezi těmito dvěma lektory rozhodujete.

Vzdělání lektora

Důležitým faktorem při výběru lektora je jeho vzdělání. Ptejte se jak na jazykové, tak na pedagogické vzdělání. Až příliš velké množství lektorů (českých i rodilých mluvčích) totiž začne učit tak nějak neplánovaně, vystudovali něco jiného a k výuce jazyků se dostali víceméně náhodou. To nutně neznamená, že jazyk neumí opravdu dobře. Většinou ale vůbec nemají pedagogické vzdělání, natož vzdělání o metodice výuky konkrétního jazyka. V praxi to pak znamená, že nejsou příliš schopni vysvětlit zákonitosti gramatiky, nejsou zvyklí hledat souvislosti mezi gramatickými jevy a ještě je smysluplně vysvětlit. Navíc absence pedagogického vzdělání může způsobit určitou netaktnost lektora při opravování chyb studentů, což je může zbytečně odradit od dalšího vzdělávání.

Čeští lektoři musí své vzdělání většinou nějakým způsobem prokázat; očekává se, že mají kvalifikaci. U rodilých mluvčích by to tak mělo být také, ale většinu studentů nenapadne tyto informace po rodilém mluvčím chtít. A i když už se to neděje tak často jako v devadesátých letech, stále poměrně hodně rodilých mluvčích nemá žádné pedagogické vzdělání a nejsou ani vzděláni ohledně svého rodného jazyka, tedy nestudovali jej podrobněji z hlediska syntaxe, morfologie, slovní zásoby, stylistiky… Tento fenomén na svém blogu také výborně popisuje Lucie Gramelová v článku Trauma devadesátekŽe tato situace není ideální, si nejlépe uvědomíte, když si představíte sami sebe ve své odbornosti (například jste kadeřnice, stavební inženýr, trenér, zemědělec, masér, právník…) v pozici učitele. Jako mateřský jazyk máte pravděpodobně češtinu. Pokud byste se však v tomto okamžiku rozhodli, že budete učit cizince česky, jak byste na to šli? Čím byste začali? Jak byste vysvětlovali např. skloňování podstatných jmen, časování sloves, metafory, s/z, slovosled? Ač jste rodilí mluvčí češtiny, většinou běžně neuvažujete do hloubky o volbě slov, jejich pořadí ve větě, stylistice apod. Jazyk používáte automaticky a jen při zvláštních příležitostech více zvažujete volbu slov. Tedy i lektor-rodilý mluvčí by měl mít výuku jako svou profesi a měl by si tedy zajistit minimálně pedagogické vzdělání, ale většinou by bylo potřeba prohloubit i vzdělání jazykové.

Lektoři, kteří se vyučováním jazyků živí, nestudovali vždy jen na univerzitě. Existují také různé kurzy pro učitele, které jsou velmi náročné a profesně obohacující (např. kurz CELTA). Univerzitní vzdělání (filologie konkrétního jazyka a učitelství) je ale vždy komplexnější a přináší mnohem hlubší vhled jak do systému fungování jazyka, tak do metodologie výuky.

Kdy je tedy lepší zvolit českého lektora a kdy rodilého mluvčího?

Můj osobní názor je, že minimálně do jazykové úrovně B1 včetně je lepší mít českého lektora, který je vše schopen vysvětlit i v češtině. Od úrovně  B2‒C1 bych už volila rodilého mluvčího, který může vnést do jazykového vývoje studenta nové podněty. Úroveň studenta je v této chvíli již natolik dobrá, že ho rodilý mluvčí „nepřeválcuje“ a student mu může být důstojným partnerem v konverzaci. Rodilý mluvčí navíc dokáže obohatit jazykovou výuku o autenticitu, čehož zase při nejlepší vůli není schopen český lektor.

Dále také zvažte, jak vy osobně vnímáte, když je hodina vedena pouze v cílovém jazyce, tedy např. v angličtině. Spousta studentů je z toho totiž tak vystresovaná, že se zablokují do takové míry, že jakékoliv další vzdělávání už není možné. Studenti pak často takovéto kurzy předčasně ukončí a na jazyk zanevřou. Pro někoho je ovšem studium s rodilým mluvčím adrenalinová výzva, která ho motivuje a posouvá vpřed.

Praxe lektora

Při zkoumání praxe lektora doporučuji nezkoumat ani tak léta praxe, jako spíše typ praxe. Kde všude lektor učil a učí, zda se zaměřuje na děti, zda učí ve státním školství či soukromě, zda se specializuje na firemní kurzy či skupinové večerní kurzy pro dospělé… Většina lektorů učí různé kombinace těchto variant, ale mají i svou oblíbenou cílovou skupinu studentů, kterou učí nejraději. Někdo je například výborný k dětem, je schopen vymyslet nejrůznější hry a aktivity a děti ho zbožňují. Ten stejný lektor ale nemusí vyhovovat manažerům ve firemním kurzu, kteří by tento přístup mohli považovat za nevhodný. (Už se mi ale stal i opak, kdy to byli právě manažeři ve firmě, kteří byli nadšení z některých mých lehce infantilních aktivit, které jsem zkusila propašovat do výuky pro oživení. Od té doby je vyžadovali, včetně průběžného bodování a diplomů na konci roku.) Dále např. lektor, který se zaměřuje na přípravu studentů k mezinárodním jazykovým zkouškám, bude zvyklý pracovat hodně exaktně a na výkon, aby studenta na konkrétní zkoušku důkladně připravil. Tento lektor pak pravděpodobně nebude nejvhodnější pro dětskou zájmovou skupinu, protože nebude mít dostatek trpělivosti pro nepředvídatelnost a spontánnost dětí.

Také bych ráda zmínila, že není třeba mít obavy z lektorů, kteří právě vyšli z univerzity. Jsou ještě čerstvě nabití všemi poznatky a mohou být pro vás velmi motivující a inspirující. Zkušenosti s výukou zatím teprve získávají, nicméně už i samotné studium obsahuje velmi pečlivě vedenou praxi se spoustou zpětné vazby, takže se nemusíte bát, že by takovýto lektor učit neuměl. Naproti tomu lektoři „kmeti“ se mohou pochlubit dlouholetými zkušenostmi jak se samotnou výukou, tak s organizací hodin a také znalostí velkého množství zdrojů, odkud čerpat doplňkové materiály.

 

Budu ráda, pokud mi napíšete své zkušenosti s výběrem lektora a zda vám mé tipy nějak pomohly. Těším se na vaše reakce! Kontaktní formulář najdete na záložce „Kontakt“.

 


Lesson anecdote

Student is explaining a word SOLDIER: It is a person who… who… who…”  

Another student: Húú! Š-š-š-š-š-š…