Rozhovor s Hankou a Jirkou, absolventy hispanistiky a anglistiky
Dnes jsem oslovila své dva bývalé spolužáky z VŠ, zda by se s námi podělili o své zkušenosti se studiem filologie a také se svým následným profesním směřováním. Jako absolventi filologie totiž můžete zakotvit v různých pracovních odvětvích. Mohou z vás být učitelé na SŠ, VŠ, lektoři soukromých lekcí, firemních kurzů, veřejných kurzů; můžete učit online, klasicky či být jazykovým koučem, stát se překladatelem, tlumočníkem, korektorem, průvodcem... A popravdě i někým naprosto mimo obor, který jste studovali (tímto zdravím kolegy do korporátů! ;) Doufám tedy, že vám tento článek rozšíří obzory a třeba vás i motivuje k hlubšímu prozkoumání světa filologie :)
Osobně jsem studovala anglickou a španělskou filologii na FF MU v Brně v kombinaci ještě s učitelstvím těchto jazyků pro střední školy. Hanka Soběslavská je má spolužačka z hispanistiky, Jirka Lukl z anglistiky. A jelikož jsem při studiu vnímala poměrně velké rozdíly v pojetí těchto dvou oborů, jsem sama zvědavá, jak svůj obor vnímali mí spolužáci.
Hanka Soběslavská je lektorka španělštiny pro dospělé. Zaměřuje se na španělštinu na cesty a baví ji práce ve skupinách i s individuálními studenty. Můžete ji sledovat na Instagramu (@spanelstina_s_hankou) či se přidat do její facebookové skupiny Obklopuj se španělštinou!.
Jirka Lukl vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Anglický jazyk a literaturu a Historii. Na magisterském studiu poté oba obory studoval v rámci učitelských programů. V této chvíli dokončuje disertační práci v oboru anglické jazykovědy. Měl šanci vyzkoušet si výuku angličtiny v mnoha různých kontextech: v jazykovce, jako individuální výuku, na střední i na vysoké škole.
Rozhovor obsahuje obchodní sdělení týkající se poskytování jazykových služeb.
1. Proč ses rozhodl/a studovat filologii a kdy to bylo?
Jirka:
To snad nebylo ani ze dne na den. Myslím, že to bylo téměř z minuty na minutu. Nebylo to něco, co ve mně zrálo nějakou dlouhou dobu, spíš to bylo takové „osvícení“. Už tak od kvinty jsem uvažoval o studiu historie, jen jsem se bál požadavků na němčinu (nakonec jsem historii přece jen studoval a onu strašidelnou němčinu jsem stejně jako student anglistiky absolvovat musel). Postupně jsem začal uvažovat i o právech, dodnes nevím proč. Ale anglistika? Myslím, že to bylo někdy v septimě. Během hodiny angličtiny mě prostě napadlo, že to je přece to ono, to pravé. A najednou to všechno začalo dávat smysl a vše do sebe zapadlo. Uvědomil jsem si, že mě sice baví historie obecně, ale zpozorním hlavně u té anglické/britské. Četl jsem hlavně americké a britské autory. A angličtina jako jazyk mně šla a bavila mě. Vlastně jsem se pak divil, že mě to nenapadlo dřív.
Hanka:
Filologii jsem se rozhodla studovat, protože na gymnáziu mě moc bavila španělština a obecně mě bavily jazyky. Taky jsem ráda doučovala angličtinu a chtěla jsem se věnovat učení. Byla to pro mě jasná volba.
2. Co tě na studiu nejvíce bavilo a bylo něco, co tě zklamalo?
Jirka:
Mě vlastně nejvíc bavily předměty, kde jsem se něco skutečně dozvěděl. Klasická „frontální“ výuka, chcete-li přednášky. A bylo vlastně jedno, jestli to byla lingvistika, literatura nebo kulturní studia. Potřeboval jsem informace! Naopak mě moc nenadchly předměty převážně literární, které byly pouze o samotné textové analýze a neřešily kulturně-historicko-biografické pozadí autorů. V podstatě to bylo: přečtěte tuto knihu… a teď se o ní budeme bavit. A vlastně nic z toho. Tak jsem to alespoň vnímal já.
Hanka:
Na studiu mě nejvíc bavily předměty o jazyku jako takovém, původ slov, lexikografie apod. Také se mi líbila možnost zapsat se na předměty z jiných oborů, které mi přišly zajímavé. Měla jsem tak předměty jako Gerontologie nebo Onomatologie – původ jmen. Tento předmět mě pak inspiroval i při psaní mojí bakalářské práce o křestních jménech ve španělštině. Z dalších zajímavých předmětů na španělské filologii mě ještě napadá Katalánština, kterou jsem měla celkem 5 semestrů, a Tvorba didaktických materiálů, kde jsme vytvářeli různé aktivity na akce pro veřejnost (např. aktivity na Noc vědců nebo Španělský tábor pro děti).
Co mě zklamalo? Nevím, jestli bych řekla „zklamalo“, ale protože nejsem úplně milovník literatury, tak jsem byla překvapená, kolik různých literárních předmětů jsme měli.
A taky by se mi bylo líbilo, kdybychom na navazujícím magisterském studiu měli více hodin pro praxi a o tom, jak jazyk předávat dál studentům. To jsem se musela naučit až sama v praxi.
3. Jak ti vyhovoval systém výuky?
Jirka:
Bude to trošku takové doplnění mé předchozí odpovědi. Myslím, že je dobré, že zde anglistika přejímá anglosaský model výuky zaměřený na analýzu, psaní esejů, vyjádření názoru. Ale k tomu je potřebná, podle mě, určitá protiváha, řekněme ten klasický model výuky, kdy studenti získávají vědomosti od vyučujících frontálně. Vím, že je to dnes trošku nepopulární představa, ale podle mě má stále váhu. Ne že by vůbec frontální výuka neprobíhala, ale jde o to, že je docela upozaděna a to je podle mě škoda. Absolventy jsou pak lidé, kteří sice umí nějak vyjádřit svůj názor, ale chybí jim historicko-kulturní přehled, o který by byli schopni ten názor pořádně opřít. Navíc, teď trošku předjímám šestou otázku, pak vznikají takové trošku úsměvné, trošku bizarní situace, kdy mi třeba v hodnocení předmětové ankety napsal jeden student (studentka?), že moje přednášky byly celé frontální, bez podílu studentů. Krom toho, že ten student/ka očividně nebyl/a na většině mých přednášek, jak by si představovali takový podíl studentů, když se jedná o konjugace staroanglických sloves, nebo o hláskové změny v pragermánštině? Někdy prostě interaktivní a „debatní“ styl výuky jde, někdy nejde.
Asi tušíš, že mám v lásce představu klasicky vzdělaného člověka :)) I mezi doktorandy jsem v tomto spíše výjimka.
Hanka:
Na začátku mě překvapilo, kolik prostoru mezi jednotlivými předměty máme, a že některé dny máme hodně volna. Ale postupně se to nějak ustálilo. Co se týče výuky jako takové, tak mohu srovnávat s hispanistikou, kterou jsem zažila na svém Erasmu v Seville. A v porovnání s nimi jsme měli v Brně o dost (ale jako opravdu o hodně dost) úkolů a dalších aktivit. Na spoustu předmětů jsme museli každý týden něco odevzdávat a připravovat se a plnit průběžně úkoly, abychom dostali zápočet, případně to tvořilo část celkového hodnocení. To v Seville vůbec nebylo, a nakonec mi to tam trochu i chybělo. :)
4. Ovlivnilo nějak studium tvé osobnostní nastavení? Změnilo nějak tvé uvažování o světě?
Jirka:
Nemůžu s jistotou říct, jak moc mé vnitřní nastavení a světonázor ovlivnila anglistika a jak velký podíl na tom má studium historie. Obecně mě studium naučilo dívat se pod povrch věcí. Jinými slovy, nikdy nebrat věci tak, jak se na první pohled mohou zdát, vnímat je v širších souvislostech. Skutečnost je vždycky komplikovanější, než jak ji člověk na první dobrou vnímá. Což je, když nad tím tak přemýšlím, na jednu stranu vlastně skvělý, ale zároveň mám občas pocit, že se ocitám v jakémsi názorovém limbu, protože žádné vidění světa není prostě stoprocentní, spolehlivé. Víc si ověřuji informace a vím, že nikdy nebudu vědět tolik, kolik potřebuju.
Studium anglistiky nicméně silně ovlivnilo můj život v prozaičtějších ohledech. Například, bylo mně naznačeno, že i v češtině vlastně mluvím anglicky. A prý nejde jen o nepřirozenou českou syntax, ale třeba i větný rytmus a přízvuk, kdy údajně hodně redukuji nepřízvučné slabiky tak, že nejdou skoro slyšet – a mluvím díky tomu i mnohem rychleji. Pro někoho jsem asi docela nesrozumitelný. :))
Hanka:
Hmmm, těžká otázka! Nevím, jestli to bylo studium jako takové, nebo prostě to, že jsem byla v „cizím“ městě, daleko od domova a nikoho jsem tam neznala, protože většina mých spolužáků šla buď do Prahy, nebo do Olomouce. Ale posunulo mě to v samostatnosti.
5. Jaká byla tvá profesní dráha po dokončení studia? A jaká je tvá profese nyní a jsi s ní spokojený/á?
Jirka:
Během magisterského studia jsem měl několik soukromých studentů, jejichž počet se postupem času rozšiřoval. Jednalo se o pestrou škálu osobností – od studentky, která potřebovala doučování kvůli přijímačkám na střední školu, přes vysokoškolské pedagogy (filozofická fakulta, ekonomicko-správní fakulta, pedagogická fakulta) po dvě starší paní, které začínaly úplně od nuly a vždycky si u toho otevřely víno. Bylo to fajn období, protože jsem vždy měl na výběr, jestli konkrétního studenta budu učit, nebo ne. Nemusel jsem tak učit někoho, s kým to fakt osobnostně nešlo! Navíc, na soukromých hodinách se člověk vždycky s těmi lidmi více sblíží, zvláště pokud jsou zhruba v jeho věku, takže to má i velmi zajímavý lidský rozměr.
Po skončení magisterského studia pramenil můj hlavní příjem (mimo doktorské stipendium) z kurzů na jazykovce, která se téměř výhradně specializuje na firemní kurzy. Znamenalo to tedy jednak výuku dospělých, jednak výuku v určité míře dost nepředvídatelnou, jednak výuku s dost nestabilním místem konání. To všechno mělo pár plusů i mínusů. Trávil jsem hodně času cestováním z firmy do firmy, jednou na sever Brna, jednou do Modřic a tak. To bylo sice úmorné, na druhou stranu jsem v šalinách a autobusech přečetl docela dost knih. :)) Výborné bylo i to, že jsem se dozvěděl spoustu informací o věcech, které by mě normálně nezajímaly, například dveřní systémy do vlakových souprav – vynikající! Za problematické doteď považuji případné požadavky studentů a firem na ESP (English for Specific Purposes). Naštěstí jsem se vyhnul výuce Business English (kterou naprosto nesnáším) a například English for Engineering byla zajímavá, nicméně ve většině případů anglickou slovní zásobu a obraty dané profesní oblasti studenti znali mnohem lépe než já. Přitom ale nezvládli dát dohromady smysluplné jednoduché věty, nebo měli zásadní problémy s výslovností. Myslím, že ESP má smysl ve chvíli, kdy se studenti pohybují na hranici úrovně B2. To, co mě na těch firemních kurzech ale bavilo nejmíň, byl fakt, že to byli dospělí ve skupině dalších dospělých. Až na pár světlých výjimek bylo těžké přimět je k nějaké nevázané imaginaci. Mám pocit, že lidé jsou od určitého věku svázaní a bojí se mít „praštěné“ nápady, zvláště před ostatními dospělými. Všechno je to takové navážno. Možná chybí i soutěživost, která je v některých segmentech hodiny důležitá.
V té jazykovce jsem strávil přibližně dva roky. Od podzimu 2016 jsem zamířil na soukromé umělecké gymnázium (výtvarné umění, hudba a divadlo). Větší rozdíl to snad ani být nemohl. Nejen že to byli teenageři; navíc to byli teenageři zaměřující se na umění. Tam o praštěné nápady nebyla nouze. Samozřejmě to mělo své předpokládané mouchy. Více času jsem trávil snahou udržet jakýs takýs pořádek a soustředěnost. Zásadněji také přibylo administrativy. Ale měl jsem to tam mnohem raději než ty firemní kurzy. Myslím, že když to člověk udělá dobře, tak si se studenty může vytvořit fajn vztah. Navíc se tím stává nedílnou součástí jejich formativních let a každý přece rád vzpomíná na své středoškolské učitele! :))
Po třech letech na gymplu jsem na rok odcestoval do Srbska, abych se víc mohl věnovat své disertaci. Po návratu jsem s trochou štěstí natrefil na místo pedagoga anglického jazyka na Divadelní fakultě JAMU, kde jsem teď druhým rokem. Ten první proběhl celý online kvůli covidové krizi, což nebylo úplně příjemné, protože jsem najednou přes obrazovku počítače učil lidi, které jsem nikdy předtím neviděl offline. Tento akademický rok zatím probíhá normálně a je to vlastně takové příjemné pokračování výuky na tom gymplu, protože to jsou zase umělci. Najdou se tedy i skupiny, s kterými je těžší pořízení, ale to je asi všude. Zvláště studenti hereckých oborů jsou extrémně energičtí lidé, takže člověk z hodin odchází nabitý pozitivní energií. Je to také mnohem méně formální a nemusím řešit tolik administrativy. Vlastně to je docela ideální místo. Je škoda, že jsem tam jako záskok za mateřskou, která s největší pravděpodobností nebude pokračovat, takže po příštím roce budu končit.
Hanka:
Už při studiu jsem pracovala pro dvě jazykové školy v Brně a hodně jsem doučovala (i když v té době hlavně angličtinu). Bohužel jsem ale v Brně neměla tolik příležitostí, abych se výukou mohla živit. Proto (a taky proto, abych byla blíž rodičům) jsem se přesunula do Prahy, a tam jsem dostala práci v několika velkých jazykových školách. Učila jsem ze začátku angličtinu i španělštinu a měla jsem třeba i 8 lekcí za den. To se možná nezdá jako tak velké číslo, ale protože jsem většinu lekcí měla každou na jiném místě, musela jsem se přesouvat se všemi věcmi po celé Praze a v mezičasech se na lekce připravovat (i kopírování materiálů zabere poměrně dost času…). A bylo to někdy hodně náročné. Pak přišla finanční krize a firmy trochu ubraly ve firemní výuce, ale naštěstí se lidé stále chtěli učit alespoň v kurzech, takže jsem pak hodně učila skupinové kurzy a to mě moc bavilo. To už jsem měla 90 % lekcí jen španělštinu. Pak jsem nastoupila na mateřskou a od jedné jazykové školy jsem dostala nabídku vytvořit kompletní výukový plán pro jednu řadu učebnic. Byla to spousta práce, ale moc mě to bavilo a bylo to zase něco jiného. Musela jsem vymýšlet, jaká cvičení se k čemu hodí, co se dá stihnout za jednu lekci atd. Pak jsem ještě k této učebnici dělala opakovací testy. Byla jsem ráda, že i na mateřské jsem v kontaktu s jazykem. Když jsem se v takové krátké pauze mezi dětmi vrátila k výuce, učila jsem už jen pro jednu jazykovou školu – naskytla se totiž příležitost učit ve firmě, která byla cca 15 minut autem od našeho domu, ale zároveň dost daleko od centra Prahy, takže tam nikdo nechtěl jezdit učit. :) Byla to skvělá příležitost, jak se pomalu začít vracet k výuce.
Když jsem ale měla začít učit po druhé mateřské pauze, tak přišel covid. Stála jsem před výzvou – učit online nebo počkat, jak se to „vyvrbí“. Studenti to rozhodli za mě – tak moc stáli o výuku, že do toho chtěli jít hned. A tak jsem v březnu 2020 objevila kouzlo online výuky. Objevovala jsem nové a nové nástroje a učila se s nimi zacházet.
I tuto firemní výuku ale nakonec zrušili z důvodů „pocovidových utahování opasků“, a tak jsem hledala další cesty. Nejprve jsem svým bývalým soukromým studentům nabídla online španělský adventní kalendář a tři studenti pak se mnou od ledna 2021 navázali individuální spolupráci.
Na internetu jsem kolem Vánoc 2020 viděla reklamu na přednášky o tvorbě online kurzů a propagaci. Byl to několikadenní program zdarma, kam jsem se přihlásila. V hlavě jsem měla nápad na online kurz na gramatiku, ale vůbec jsem nevěděla, jak bych ho propagovala, jak by vlastně měl vypadat atd. Kurz mě ale tak nadchl, že jsem se rozhodla investovat obrovskou částku a zúčastnila jsem se 10týdenního programu, ve kterém jsme vytvářeli 4týdenní online kurz zdarma. To byl start mé online dráhy ve velkém. :) Vytvořila jsem kurz Dovolená se španělštinou a od té doby mě online podnikání moc baví a vidím v něm (svou) budoucnost. Je skvělé předávat znalosti velké skupině lidí. Baví mě skupinová výuka i individuální přístup.
6. Otázka pro Jirku: Hrozně by mě zajímalo, jaké to je, přehoupnout se z role studenta do role učitele na VŠ? A změnili se nějak studenti od dob našeho studia?
Na tom celém bylo asi nejzvláštnější to, že jsem si najednou tykal s lidmi, kterým jsem předtím vykal, a vykal jsem lidem, kteří byli téměř stejného věku jako já, a já byl vlastně pořád student, tak bych jim asi normálně tykal. Jinak byl naštěstí první rok ve znamení výuky praktického jazyka, což není vlastně nic jiného než běžný jazykový kurz, jen mnohem pokročilejší. Navíc jsem měl právě zkušenosti s výukou jinde, takže to nebyl zas takový šok. Ten přišel až ve druhém roce doktorského studia, kdy jsem se začal podílet na výuce Historického vývoje angličtiny na podzim a Úvodu do funkční syntaxe na jaře. Nejen že jsou to oba odborné předměty, navíc jsou převážně vedeny formou přednášek a první jmenovaný je magisterský předmět. Těch přednášek jsem tedy měl vždy jen tři – čtyři za semestr, ale i tak to byly docela nervy. „Zvládnu mluvit tak dlouho o ne úplně jednoduchých záležitostech?“ „Dokážu udržet pozornost studentů?“ „Co když se někde zaseknu nebo zamotám?“ „Co když se mě zeptají na něco, co nebudu vědět?“ To byly otázky, které se mně často honily hlavou. Vlastně je to tak pořád, ale už jsem si přeci jen jistější v kramflecích a akademicky vyzrálejší :))
Co se týče studentů, myslím, že v některých ohledech studenti zůstávají studenty. Vždy budou tací, kteří ti budou dávat najevo, jak je to strašně nebaví a prudí. Budou tací, kteří budou ze slušnosti dávat pozor. Budou tu pilní studenti – puntičkáři, nebo ambiciózní „overachievers“ kteří budou chtít mít všechno na 110 %.
Pochopitelně jsou i jiní, než jsme byli my, ale to spíš souvisí obecně s posunem společnosti. Takový vynikající ukazatel toho, jak se mění zájmy, alespoň ty v té akademické sféře, jsou bakalářské práce. Vidím tam čím dál tím víc posun od klasických témat k tématům, která jsou jaksi celospolečensky „in“, ať už je to rasová otázka, queer culture, environmentalismus a tak podobně. Přijde mi, že nastal odliv studentů se zájmem o literaturu a více se píšou práce na kulturně-společenská témata. Počet zájemců o lingvistiku je naštěstí konstantní :))
Otázka pro Hanku: Jaká byla Tvoje cesta k online marketingovým nástrojům (facebooková skupina, Instagram…) a jak jsi s nimi spokojená?
Jak už jsem popsala výše, s online marketingovými nástroji jsem se setkala díky 10týdennímu programu přednášek. Ze začátku jsem si neuměla představit, že bych třeba dělala živé vysílání na Facebooku nebo třeba natáčela videa, ale teď už to beru jako něco, co je součástí mé práce. A díky programu jsem se toho naučila opravdu hodně. Do Instagramu se mi ze začátku moc nechtělo, ale nakonec jsem mu dala šanci a myslím si, že pro jazykové lektory je to skvělá platforma, kde mohou představit svou práci. Nevýhodou je, že to zabírá hodně času. :) Na lepším plánování chci tento rok zapracovat.
7. Je něco, na co jsem se nezeptala, ale co považuješ za důležité říct?
Hanka:
Určitě: nebuďte tu pro všechny! Nesnažte se přijímat každého studenta, který vás osloví. Určete si, koho chcete učit a co chcete učit a toho se držte. A pokud se rozhodnete pro propagaci na sítích, tak tuto svou specifikaci také komunikujte! A co mi minulý rok hodně otevřelo oči, byl jeden webinář o cenotvorbě – doporučila bych každému lektorovi, který to myslí vážně, aby si spočítal všechny své náklady a dobře si nastavil svou hodinovou sazbu, aby se mu zaplatily všechny aplikace atd. Já jsem kvůli špatně nastavené hodinovce musela za poslední rok už dvakrát zdražit a to se nekomunikuje úplně snadno. :) Hodně štěstí všem, kteří se do jazykového online podnikání vrhnou!
Moc děkuji za rozhovor!
Související články:
Pod pokličkou lektorské práce - rozhovor
Tipy a triky, jak zvládnout ústní zkoušku z cizího jazyka
Lektor, překladatel, tlumočník - kdo je kdo?
Co bych si přála, aby mi jiná lektorka řekla před nástupem na mateřskou
Trapasy na hodině aneb Co neříkejte lektorovi (2. část)
Pokud se vám článek líbil a chtěli byste dostávat upozornění, když vyjde další, sledujte mě na INSTAGRAMU: @jazyky_s_katkou